Milan Fridrich před Superfinále

Dva dny před Superfinále Vám přinášíme pohled do zákulisí A-týmu z dílny hrajícího asistenta - Milana Fridricha!

Ahoj Milane, po roční pauze jsme znovu postoupili do Superfinále. Věřil jsi od začátku sezóny, že se Tatran vrátí do O2 arény?

Spíš jsem na začátku doufal, že se podaří dát dohromady tým, který si to Superfinále zaslouží. Dnes vím, že jsme si to opravdu zasloužili, což je příjemné zjištění po velmi hektickém začátku v pozici trenéra. Při převzetí trénování jsme s Jirkou (Džekem) nevěděli jaký tým budeme mít k dispozici, když odcházela spousta dlouholetých opor a my to řešili za běhu z hodiny na hodinu. Na začátku ligové sezóny jsem už, ale věřil, že tým na finále máme, i když další tři týmy měli dle jmen také ambice k finálové účasti.

Ty sám jsi v posledním tatranském Superfinále zazářil hattrickem, jaké máš na tohle vzpomínky?

Vzpomínky mám naštěstí příjemné. Kdybychom ovšem ten zápas nevyhráli, tak bych na to chtěl asi raději zapomenout. Protože v tomto zápase jde jen pouze o týmový výsledek. Já měl to štěstí, že jsem týmu pomohl ten den právě tím hattrickem a mám tedy příjemnou vzpomínku na perfektní atmosféru a od poloviny zápasu i dramatickou podívanou.

Před 2 roky jsi působil pouze v roli hráče, nyní jsi i asistentem trenéra. Jak moc velká změna to pro tebe je?

Ta změna je poměrně zásadní. Já se snažím vše trenérské dělat mimo tréninky a zápasy. Takže během zápasu ta změna není tak velká, a doufám, že ani patrná. Je to hlavně spousta času během dne, kdy se věnuji přípravě, abych během tréninků a zápasů měl klid. Hlavně na začátku spolupráce jsme často s Jirkou protelefonovali hodiny denně, abychom spolu co nejvíce sdíleli informace a ladili detaily. Na druhou stranu mě tato zodpovědnost často i energii dodává. Vidím-li, že to má smysl a některé věci se daří měnit.

Play-off jste propluli bez jediného zaváhání. Bylo to tak jednoduché, jak to z pohledu diváka může vypadat?

Série s výsledkem 4:0 vypadá vždy jednoduše. Neříkám, že jsme si sáhli na maximum naší výkonnosti, ale spousta zápasů ať už se Spartou nebo Otrokovicemi byla velmi náročná a prověřila nás. Jsou to týmy, které mají svoji kvalitu a prokázali i velké odhodlání. Mě těší, že jsme, hlavně v semifinálové sérii šli s naším výkonem postupně nahoru, což vedlo i k jasnému konečnému výsledku.

Momentálně probíhá příprava na Vítkovice. Díky poměrně dlouhé pauze bylo dost času nastudovat soupeře, ale je tu riziko nerozehranosti. Jak jste se snažili tohle eliminovat?

Někdy je odpočinku málo a někdy až moc:). Snažili jsme se zaměřit na všechny složky sportovního výkonu. Postupně pak zvyšovat nasazení na tréninku, aby se co nejvíc podobalo tomu zápasovému. K tomu posloužil i modelový zápas. Nedílnou součásti přípravy je i psychologická příprava k výkonu. Tam jsme se snažili nějaké prvky zařadit a zvýšit důraz na osobní zodpovědnost k týmu.

Koho z druhé semifinálové dvojice jsi si ty přál?

Já osobně favorita neměl. Poté co se nám podařilo postoupit, jsem spíš už čekal na jaký styl hry se budeme připravovat, neboť oba týmy hrají dost odlišně. Obecně beru, že ze série na 4 vítězná utkání postoupí lepší tým a tak hodnotím i našeho finálového soupeře.

Tobě se od minulého finále rozrostl tvůj domácí fanclub. Budeš mít holky na tribuně nebo u televizních obrazovek?

Je pravda, že doma je to už pěkný babinec:). Bohužel zkrotit a uhlídat holky v O2 aréně by asi nebylo v lidských silách. Navíc už 14-dní jsme postupně všechni doma nachlazení a dokola si to předáváme:(. Martička tedy dnes bere holky za rodinou do Znojma a věřím, že budou všechny tři držet pěsti u televize. V konkurenci Prasátka Pepiny a Gumídků je to opravdu pro nás pocta:))).