PLAYER | Rozhovor s Barborou Zabavskou
Za ženy jsme jako první vyzpovídali kapitánku Barboru Zabavskou. O jejím angažmá v Tatranu bylo rozhodnuto ještě před jejím narození a my jsme rádi, že střešovický dres obléká dodnes.
1. Ze všeho nejdříve se nám prosím představ.
„Jmenuju se Barbora Zabavská, je mi 24 let a studuju na vysoké škole FTVS obor sportovní management. Do toho samozřejmě také pracuju. Od září trénuji ty nejmenších u nás na Tatranu. Jsem člověk, co potřebuje být aktivní, takže mezi mé koníčky mimo florbal, patří další sporty. Například tenis, badminton, plaváni, lezeni, snowboarding atd.“
2. Jak jsi se dostala k florbalu? Jaké byly tvoje florbalové začátky?
„Pro ty, co mě aspoň trochu znají, nemůže být překvapením, že mě k florbalu dostal, můj největší fanoušek a zároveň kritik, taťka. Začínala jsem před nějakými cca šestnácti lety tady na Tatranu, nejdříve asi 2 tréninky s přípravkou a pak rovnou ve starších žákyních, jelikož v té době mezitím žádná jiná kategorie nebyla.“
3. Prozraď nám něco z florbalu, co na hřišti není vidět. Perličky ze šatny, rituály, vtipné momenty nebo motivace?
„No řekla bych, že většina perliček je nezveřejnitelná. Co se týká rituálů, tak si jako skoro každý tým, pouštíme v šatně oblibený hecovací písničky, pleteme si navzájem copánky, a hlavně se vždycky hádáme o barvě dresu. Můj takový nový rituál je, že si úplně vždycky zapomenu vzít ze šatny kapitánskou pásku a musím se pro ni vracet.“
4. Na dresu nosíš číslo 44. Proč nosíš tohle číslo?
„Většina hráčů si vybírá číslo podle svých vzorů a u mě to nebylo jinak. S číslem 4 hrál odjakživa můj táta. Když jsem šla, před těmi 8 lety do žen, byla 4 už bohužel zabraná, tak pro mě byla 44 jasná volba a od tý doby mi zůstala.“
5. Máš nějaký svůj sportovní či osobní vzor? A proč právě on/a?
„Osobní vzor je určitě moje babička, která, nevím, jak to dělá, ale vždycky všechno s přehledem zvládne a vyřeší a to bych se od ní chtěla jednou naučit. Sportovní vzor asi úplně konkrétní nemám, vzhlížím a obdivuju všechny sportovce, kteří celý život dřeli, a nakonec se jim to vyplatilo a dosáhli toho, čeho chtěli.“
6. Jaký je tvůj nejoblíbenější trenér nebo člověk, který tě nejvíce motivuje?
„Neřekla bych asi, že to u mě bude nějaký konkrétní trenér nebo člověk. Mě vždycky nejvíce motivují hráčky, které kolem sebe zrovna mám a celkově tým za který hraju.“
7. Jaký je tvůj největší týmový nebo osobní úspěch?
„Týmové mám určitě dva a oba jsou dost podobného charakteru. Outsideři play-off, který hlavně díky super týmovému výkonu všechny překvapily a nakonec vyhrály. 2014 mistryně ČR juniorek a 2017 mistryně ČR zen. A jako osobní úspěch beru, že jsem se na obou medailích platně podílela.“
8. Jak vidíš svoji budoucnost?
„Tak z osobního hlediska, bych chtěla úspěšně dostudovat a najít si práci nejlépe ve florbalovém prostředí. U florbalu o budoucnosti hrozně nerada mluvím, protože vůbec nemůžu vědet, co se stane a co budu chtít třeba za půl roku dělat. Takže nikdy nikomu radši do budoucnosti nic neslibuji. Teď vím, že chci tuhle sezonu dohrát tak, jak nejlépe umím a doufám, že i s úspěšným týmovým koncem, pak se uvidí, co bude dál.“
9. Proč právě Tatran?
„Tak to už bylo určený dřív, než jsem se narodila. Táta se s Vaculíkama kamarádí už od gymplu, takže jiná moznost ani nebyla a jsem za to ráda.“
10. Je něco, co bys chtěla vzkázat čtenářům, fanouškům nebo malým hráčům?
„Všem, co chodíte na naše zápasy a podporujete nás, tak bych chtěla moc poděkovat a choďte určitě dál. Budeme se vám to snažit vracet v podobě dobrého výkonu a co nejvíce výher. A pokud to teď čte nějaký mladý a určitě nadějný hráč, tak hlavně makej dál a věřím, že si jednou extraligu nebo superligu taky zahraješ. A hlavně ať tě florbal nepřestává bavit.“
Děkujeme za rozhovor a ať se daří!
