Ondřej Vítovec je po roce zpět v Tatranu!

Navrátilcem, který příští sezónu oblékne opět dres Tatranu je Ondřej Vítovec. Představí se v nově vystavěné hale v Řepích a chce zabojovat i o své místo v konečné nominaci pro MS 2020 ve Finsku.

Talentovaný obránce Ondřej Vítovec se po roce ve finském EräViikingit rozhodl pro návrat do České republiky. I přes nabídky z jiných klubů se rozhodl zůstat věrný Tatranu Střešovice, kde bude příští sezónu zužitkovávat své nově nabyté zkušenosti.

Ondřejově týmu se letos dařilo opravdu dobře, když po základní částí skončil na 3. místě. Bohužel stejně jako ve většině jiných sportů i ve Finsku byly boje a titul nevyšší ukončeny pandemií koronaviru.

Do Tatranu se těší na své spoluhráče, novou roli v týmu, kde i přes svůj relativně nízký věk bude patřit k těm zkušenějším, nebo na novou halu v Řepích, která nabídne větší komfort nejen divákům, ale především hráčům samotným,

Ahoj Ondro, začneme hned ze startu záludnou otázkou, byl pro tebe Tatran jasnou volbou? 

„Tatran byl určitě nejpravděpodobnější varianta, jelikož jsem zde měl stále platnou smlouvu. Nabídky jsem měl i z jiných klubů, ale kvůli mnoha faktorům, které mě táhly zpět do Střešovic, se jednání nedostala do pokročilých fází.“

Ve Finsku jsi hájil barvy EräViikingit. Jak svou zahraniční štaci hodnotíš? Co ti angažmá ve Finsku dalo a co tě naučilo?

„Určitě to byla obrovská zkušenost a rok ve Finsku jsem si maximálně užil. Mohl jsem poznat tolik uznávaný finský edukační systém, a přitom být součástí florbalového velkoklubu. V Eře jsem se cítil opravdu jako sportovec, protože upřímně, je to tam co se týče florbalového přístupu k hráčům o level výš. Například na každý trénink jsme měli minimálně 5 členů trenérského týmu. Tréninky jsou pak bez výjimky všechny kvalitní, když na vás dohlíží tolik očí. A to není jediný důvod, asi ještě důležitější bylo, že tréninky, na kterých nás bylo méně než 20, bych spočítal na prstech jedné ruky. V tomhle je Era výjimečná, protože při jakékoliv absenci, např. zranění hráče, může tým sáhnout do své “farmy” v 2. nejvyšší finské lize. Myslím si, že jsme měli super sezonu, kdy jsme skončili 3. po základní části a cítil jsem, že máme šanci uspět v play-off. Bohužel to utnul koronavirus jako všechny sportovní soutěže. Mě to mrzí o to víc, protože to byla moje jediná sezona v zahraničí a teď nedokážu říct, jestli vůbec ještě někdy do zahraničí půjdu.“

Těšíš se na návrat do nejvyšší české soutěže? Bude to pro tebe v něčem výzva?

„Samozřejmě se těším, hlavně kvůli českým spoluhráčům. Ačkoliv jsem měl přátelské spoluhráče, kde jsme se mezi sebou bez problémů bavili anglicky, tak veškeré porady a komunikace mezi nimi probíhaly v hovorové finštině. A jestli je to pro mě výzva? Pořád jsem v mužské Superlize nevyhrál titul. Neříkám, že to bude tento rok, ale je to jeden z mých největších florbalových cílů.“

Je něco, co bys z Finska rád převedl i do české Superligy? 

„Co by se mi líbilo v česku je atraktivita, kterou finská Salibandyliga nabízí. Přijde mi, že většina týmů nečeká, co soupeř vymyslí a snaží se hodně aktivně bránit. To pak má samozřejmě za následek to, že se týmy s balonkem snaží dostat co nejrychleji do útoku a nejsou tam žádné pasáže, kdy si to tam hráči ťukají jenom vzadu. Další důvod, proč by mě to jako diváka bavilo je vyrovnanost většiny týmů v tabulce. Když pomineme Classic, což je de facto finská reprezentace, tak týmy na 2. až 8. pozici jsou na tom výkonnostně dost podobně. Když jsme hráli s těmito soupeři a kamarádi mi psali, jestli dneska vyhrajeme, protože si chtějí vsadit, tak jsem jim vždycky s úsměvem odpověděl, že šance na výhru jsou tak pade na pade. A poslední mé tajné přání, které bych rád z finské ligy převedl by byl jednotný florbalový povrch na všech halách.“

S největší pravděpodobností tě čeká premiéra v novém sportovním centru v Řepích, kde bude Tatran v příští sezóně pravidelně nastupovat. Těšíš se na toto nové tatranské zázemí s pravděpodobně lepším povrchem, než je ve Stodole?

„Tak tohle je jeden z těch faktorů, na které mě Tatran nalákal. Hala vypadá fakt krásně a těším se na to. Myslím si, že i pro fanoušky to bude příjemnější a společně tam na domácích zápasech vytvoříme super atmosféru.“ 

Jaká si myslíš, že bude tvá role v týmu?

„Svou roli v týmu ještě úplně neznám. O tom jsme se s trenéry dopodrobna nebavili. Sice si myslím, že mě můj věk neřadí mezi florbalové veterány, ale v Tatranu budu patřit mezi ty nejstarší, s čímž se pojí i jakási zodpovědnost. Věřím, že se co nejrychleji zpátky aklimatizuji a na hřišti budu podávat co nejlepší výkony, které týmu pomohou k dobrým výsledkům.“

Na závěr asi nejzáludnější otázka. Jaké jsou tvé osobní i týmové ambice? Co si myslíš, že můžete příští sezónu s Tatranem dokázat?

„Má největší ambice tuhle sezonu je dostat se do konečného výběru reprezentace pro MS ve Finsku 2020 a tam získat medaili. A co se týče týmové ambice. Sledoval jsem Tatran minulou sezonu a musím upřímně říct, že takto mladý tým mě obzvláště v play off příjemně překvapil. Hráli florbal, na který se dalo dívat a doufám, že na to navážeme v nadcházející sezoně. Tým je zase o rok starší a já předpokládám, že nejsem jediná nová tvář v kabině. A tak si myslím, že se fanoušci mají na co těšit.“