Kapitán Jan Kolísko ukončil florbalovou kariéru

To, že v jednom týmu hrají bok po boku dva sourozenci, nebývá příliš vzácné, aby se však společně sešli na hřišti tři, to už se tak často nevidí. V Tatranu takto nastupovali bratři Kolískové. Příští sezónu už budeme v dresu Střešovic vídat jen nejmladšího Jakuba, neboť Jan zdárně ukončil studium medicíny a rozhodl se naplno věnovat své pracovní kariéře.

Skloubit florbal a studium na vysoké škole není jednoduchá disciplína. Tím spíš, když se jedná o florbal na té nejvyšší úrovni, kterou je v Čechách možné dosáhnout a studium tak náročného oboru jako je medicína. Jan Kolísko, který v letošní sezóně vedl tým mužů však obstál na jedničku a může se nyní vrhnout do další životní etapy.

Jan Kolísko působil v Tatranu od mladších žáků a dotáhl to až na kapitána A týmu mužů. Je vcelku jasné, že s tak náročným zaměstnáním, jakým je ortopedie, není možné, aby nadále ve florbale pokračoval. Proto se rozhodl ukončit svou sportovní kariéru a začne se plně věnovat svému zaměstnání.

Za celý střešovický florbal chceme Honzovi moc poděkovat a doufáme, že se mu bude dařit jak v profesním, tak i v osobním životě. Na co bude Honza nejraději vzpomínat a jestli opouští Tatran nadobro se dočtete v rozhovoru.

Proč jsi se rozhodl ukončit svou florbalovou kariéru?

„Letos dokončuji studium medicíny a už poslední 2 roky mi ukázaly, že kloubení školy a florbalu je stále těžší a těžší. Bylo to bohužel znát i na mé hře, se kterou jsem byl stále méně spokojený. Rád bych se po škole naplno vrhnul do oboru ortopedie a traumatologie a věnoval mu svůj veškerý čas. Současné nároky na sportovce jsou už tak vysoké, že je nemožné dělat obě věci naplno a kvalitně.“

Jsou nějaké speciální okamžiky, na které opravdu rád vzpomínáš? Jaké momenty byly nejsilnější?

„Nejlépe se samozřejmě vzpomíná na vítězné okamžiky. Já měl to štěstí, že jsem přišel ještě do mistrovského Tatranu, ve kterém jsem si zahrál a vyhrál Superfinále 2014/2015. Skvělý byl i nadcházející rok, kdy jsme už s počínající obrodou týmu těsně prohráli s favorizovanou Boleslaví v těsném semifinále a skončili 3. Pak už se speciální okamžiky těžko hledají. Snad jen sezona v Německu během Erasmu, kde jsem opět získal chuť k florbalu.“

Jak hodnotíš poslední sezónu z pozice kapitána?

„Trochu jsem to nakousl výše, letos jsem kvůli škole a následně i kvůli zlomenině absentoval víc, než bych chtěl a v rozhodujících momentech tak nebyl připraven podle mých představ. Ale celkově jsem měl radost, jak šla naše hra a projev oproti minulým sezonám nahoru a ten progres v základní části byl hodně znatelný. No a co se týče čtvrtfinále, to jsme prostě nezvládli, očekávání byla mnohem větší, ale nepodařila se naplnit. Asi to chce ještě čas, ale ten můj už vypršel.“

Jaký máš ze současného střešovického A týmu pocit? Kam si myslíš, že směřuje?

„Jsem rád, že se v poslední 2 letech otočil kurz a do týmu začali chodit skvělý hráči, ať už vracející se odchovanci ze zahraničí, nebo hráči z tuzemský soutěže. Celkově je pak klub dlouhodobě stavěn na mladých, nesmírně šikovných klucích. Pracovitost, kterou předvádějí v posledních 2 sezonách je obdivuhodná, cca 9 tréninků týdně nemají snad ani profesionálové. Škoda letošních odchodů Filipa a Ondry, jinak by dle mého měli obrovskou šanci na úspěch už nadcházející rok, takhle mi nezbývá nic jiného než jim držet palce, aby tomu tak bylo v co nejkratší době.“

Odcházíš z klubu nadobro nebo budeš i nadále nějakým způsobem s Tatranem spolupracovat?

„Na stole není zatím nic oficiálního. O nějakých variantách, jak s Tatranem spolupracovat jsem se s Jakubem Menhartem bavili. Určitě nejde o nic florbalového typu jako trénování mládeže atd., ale spíše o lékařskou stránku věci, jak zajistit a zvýšit kvalitu a dostupnost zdravotní péče pro naše členy.“

Co pro tebe celkově Tatran znamenal a znamená? Jak budeš vzpomínat na dobu, kterou jsi strávil ve střešovickém dresu?

„Strávil jsem zde 15 dlouhých sezon, během kterých jsem zažil různé situace a pozice, které mě silně formovaly. Začal jsem zde jako mladší žák a absolvoval celou mládež s jednou partou kluků, kterou vídám dodnes, poté naskočil do našlapaného A-týmu Tatranu, se kterým jsem získal titul v Superfinále, poté zažil šedé období obrody, kdy jsme bojovali o play-off a zakončil to jako kapitán týmu, který začal opět fungovat a šplhat zpět mezi elitu. Každé to období mělo něco do sebe a celkově jsem si tu cestu moc užil. Chtěl bych tak touhle cestou poděkovat všem Tatraňákům, které jsem na této cestě potkal.

Forza Tatran!“