Poslední aktivně hrající pamětník stříbrného MS Tomáš Kafka ukončil kariéru

Stálice brankoviště v Tatranu i reprezentaci Tomáš Kafka po třiadvaceti letech ukončila svoji bohatou kariéru v nejvyšší soutěži. Dále se chce věnovat rodině a práci, sportu pak amatérsky.

Brankářská legenda českého florbalu Tomáš Kafka se rozhodla po dlouhé a úspěšné kariéře říct sbohem. Třiadvacet let podával dnes již devětatřicetiletý Kafka stabilně kvalitní výkony především v dresu střešovického Tatranu. Maskovaný muž s číslem šedesát devět a velkým „T“ na dresu dlouho zvažoval další pokračování, nakonec se ale rozhodl pro konec na nejvyšší úrovni. Nyní chce svoji pozornost přesunout více ke své rodině a práci.

„Šlo o náročnost jiných rolí. Jedna věc je rodina, mám dvě děti, a právě ta tu moji tréninkovou zátěž hodně vnímá. Druhá věc je, že i má role v práci se za posledních několik let dost posílila, takže i pro mě to je náročnější. Navíc jsem vnímal, že má výkonnost pomalu klesala a řekl bych, že můj konkurent Michal Rebro byl letos lepší, takže jsem si řekl, že v kombinaci těchto věcí bude adekvátní ukončit kariéru,“ přiznal Kafka.

Přesto se nejednalo o nijak jednoduché rozhodnutí, s florbalovou kariérou se nekončí denně, závažnost tohoto kroku pak brankářské legendě nedala nějakou dobu spát. „První dny po rozhodnutí byly těžké, skoro jsem nespal. Teď už je to v klidu,“ těší ho a vysvětluje dál: „Za pár měsíců mi bude čtyřicet, tak už je na čase se věnovat ženě a rodině.“

V profesním životě má v globální poradenské firmě EY na starost český a slovenský tým forenzních služeb (30 lidí) a tato práce mu ukrajuje okolo padesáti hodin týdně, pravidelná florbalová příprava, tréninky a zápasy pak Kafkovi berou dalších dvacet hodin, i z toho důvodu si neumí představit svůj případný comeback. „Kdybych nepracoval a věnoval padesát hodin týdně pouze florbalu, přípravě a regeneraci, nebo měl časový fond navíc k dispozici, tak by se mi nejspíš podařilo sportovní kariéru protáhnout jako třeba Dominiku Haškovi do pětačtyřiceti,“ je přesvědčený.

V TATRANU ZŮSTÁVÁ

Třináctinásobný mistr Tipsport Superligy s Tatranem však z florbalu nadobro neodchází, i nadále zůstává členem výkonného výboru florbalového oddílu Tatranu Střešovice, v plánu má občasné působení ve veteránském výběru po boku Vládi Fuchse či Milana Fridricha. A právě s nimi získal o víkendu třetí veteránský titul. „Vidím to jako zlatou tečku za letošní sezónou, i když jen u veteránů, kterým jsem takhle ke zlatu pomohl už potřetí. To už si asi žádá plnohodnotný vstup do veteránské kategorie,“ usmívá se a ví, že jej velká rozlučka s A-týmem teprve čeká. „Očekávání okolí jsou nemalé.“

Ve hře by v budoucnu mohlo kromě veteránské ligy a výkonného výboru být i trenérské angažmá, ale ačkoliv se mu stříbrný medailista z MS 2004 nebrání, žádná taková nabídka na stole prozatím není. „Co se týče trenérského angažmá, nic takového na stole není, ale do budoucna se tomu nebráním,“ neodmítá zcela odlišnou roli.

I ten sebelepší hráč na sobě může v průběhu let pracovat a snažit se o zlepšení, pokud mu ale nevydrží zdraví, nikdy nedosáhne plnohodnotných výsledků. Zdravotní patálie naštěstí Kafka řešit nemusel, během kariéry ho trápily jen drobné šrámy, větší zranění se mu ale vyhýbala. I to z něj dělala fantoma brankoviště – soupeři si totiž mohli být jistí, že florbalový Dominátor naskočí do většiny utkání v sezóně. „Tělo mě v podstatě nikdy nezradilo. Nějaká drobná zranění jako přetržená šlacha v prstech byla, ale vždy to bylo maximálně na pár týdnů. Nejlepší prevence byla asi kombinace vícero sportů během celého dětství - mládí. Tělo nebylo jednostranně přetěžovaný ve vývinu. Taky jsem se dost věnoval rozcvičce a strečinku.“

STÁLICE KAFKA

Zatímco jednotliví hráči přicházeli a odcházeli, Tomáš Kafka zůstával. Za třiadvacet let mezi nejlepšími zažil hned několik generací Tatraňáků, kteří bojovali za klub s velkým „T“ ve znaku. Nejraději ale vzpomíná na partu z devadesátých let, která začínala v nelehkých podmínkách, a i přesto dala vzniknout úspěšnému florbalovému klubu. „Tato parta vznikla z teenagerů, dnes čtyřicátníků, ze Střešovic a Břevnova, dvou pražských čtvrtí objímajících Tatran. Naprosto florbalu propadli, nic jiného pro ně nemělo váhu, překonali veškeré zábrany tehdy konzervativní tělovýchovné jednoty ve Střešovicích a rozjeli neskutečný stroj na zlato. Většina z nich hrála zhruba do poloviny nultých let a pomohla vytvořit a zajet neméně úspěšnou partu číslo dvě okolo Milana Fridricha, Michala Jedličky, Johana von der Pahlena, Martina Richtera a Máry Deutsche. Stávající tým Tatranu si podle mě musí ještě společně lecčíms projít, aby nalezl vnitřní sílu k velkým úspěchům.“

Bez devíti centimetrů dvoumetrový strážce brankoviště poznal mnoho florbalistů z pozice spoluhráčů, proti jiným pak nastupoval. Jak přiznává, nedokáže určit jednoho hráče, který pro něj byl tím nejlepším, místo toho však ví hned o čtyřech jménech. „Pokud bych měl vybrat ty herně nejlepší, kteří zároveň byli výjimečné osobnosti s velkým vlivem na tým, vychází mi kvarteto Radim Cepek, Dan Folta, Milan Fridrich a Vladimír Fuchs.“

I když ne vždy byla v reprezentaci dobrá atmosféra a parta, i na akce se státním znakem na prsou Kafka bude vzpomínat v dobrém. Kromě již zmíněné stříbrné medaile a několika bronzových i na takzvané úniky za nepřátelskou linii. „Nejlepší historky jsou z akcí ve stylu “útěk za nepřátelskou linii” na soustředěních čili hromadný útěk po večerce z více či méně přísně střežených hotelů do baru či na diskotéky. Pamatuju si asi dvanáct metrů šplhání po požárním žebříku v Třebíči, tradiční útěky školní družinou a přes plot na disko ve Dvoře Králové, asi hodinové plížení po kolejích z chatkového tábora u Mělníka apod. Do paměti se vryla i soutěž o největšího saunaře, kdy ve finále Aleš Zálesný asi po půlhodině v sauně obvinil Davida Rytycha z údajného podvodu a vytlačil ho ven násilím,“ směje se při vzpomínkách na tyto akce.

ODCHÁZENÍ

Odchod Tomáše Kafky je velkou ztrátou pro český florbal. Skončil brankář, jenž toho mnoho dokázal jak na domácí, tak mezinárodní scéně. Kromě třinácti titulů s Tatranem, s nímž spojil téměř celou kariéru, byl desetkrát vyhlášen brankářem sezóny, v roce 2006 navíc nejlepším brankářem světa a v roce 2010 nejlepším brankářem MS. Ačkoliv nikdy s reprezentací nedosáhl na zlato, ve své sbírce má kromě bronzových medailí i stříbrnou ze šampionátu 2004. Do florbalového důchodu tak odchází poslední aktivně hrající pamětník senzačního stříbra.

„Když se podívám zpátky, není kromě zlata z MS nic, co by mi chybělo. Můžu být spokojený s tím, jak jsem se svým působením ve florbale naložil,“ říká spokojeně závěrem.

statistiky Tomáše Kafky:

-520 zápasů v Tipsport Superlize (vč. play-off a play-down), 28 asistencí
-116 zápasů v reprezentaci
-9x účast na MS, 47 zápasů
-k prvnímu reprezentačnímu utkání nastoupil 11.2.2000; k poslednímu 11.12.2016
-14 zápasů v dnešní Svenska Superligan, 1 asistence (prosinec 2010 – březen 2011)

-13 titulů s Tatranem
-10x brankář sezóny
-nejlepší brankář světa za rok 2006