Rozhovor s Milanem Fridrichem

Jak vypadalo Superfinále pohledem Milana Fridricha jaké má Fríďa plány do budoucna?

Fríďo, gratulujeme k titulu, prozraď nám na začátek, kolikátý je to Tvůj titul?

Moc děkuji, a jestli dobře počítám, tak sedmý (aspoň takový mám dojem).

Zápas se od počátku nevyvíjel úplně dobře, co byl největší problém, který se řešil po první třetině?

Zásadní věc byla, že Boleslav hrála do útoku velmi dobře a první střely jim prošli až do branky, což jim dodalo sebevědomí a nám naopak trochu vzalo jistotu. To se u nás projevovalo tím, že jsme v našem systému nehráli dostatečně agresivně. Chtěli jsme týmu dodat hlavně jistotu a upozornit na malé drobnosti v obraně. Do útoku jsme i tak hráli velmi dobře, takže bylo na čem stavět.

Ve druhé třetině se vám podařilo vyrovnat, litovali jste hodně obdrženého gólu? Před ním jste totiž Boleslav téměř k ničemu nepouštěli a tímto gólem se opět dostali do zápasu…

Ani ne. Je pravda, že gól je nakopl. Mnohem víc bylo ovšem znát, že se nám daří naše hra a získali jsme jistotu, že gól nebo dva není ten den nic, co bychom nezvládli v poslední třetině dorovnat.

Konec zápasu byl dech beroucí, diváci se jistě bavili, co Ty, jak jsi ho prožíval? Dostavila se zvýšená nervozita?

U mě to bylo spíše na opak. Na začátku zápasu jsem byl nervózní, že jsem se pořádně nedotkl balónku a už jsme dostali 3 góly a bylo to na mě určitě znát. Od druhé třetiny jsem začal naopak cítit, že se dostávám víc do hry. No a na konci zápasu mě to společně s diváky asi tak pohltilo, že jsem neměl ani čas o tom přemýšlet a nervozitu jsem si uvědomil až u nájezdů.

Nakonec rozhodovaly nájezdy, tvůj první se Ti nepovedl, čím to bylo? Měl jsi jasno, co chceš udělat?

Měl jsem dopředu představu, co udělám, pokud se David nějak speciálně nepostaví. To, že jsem nedal gól, bylo způsobeno špatným provedením. Klička měla být o trochu delší a hlavně precizně dotažená celým tělem, což jsem neudělal.

Tvůj druhý nájezd ale nakonec rozhodl celý zápas, vzal jsi při něm v úvahu to, jak chytal David Rytych tvůj první?

Spíš jsem vzal v potaz Davidovu specifickou paměť. On si detailně pamatuje téměř všechny nájezdy a v jakých situacích, je jezdím. Kdysi proti Future jsem jako druhou variantu udělal po stažení kličku do backhandu a to jsem chtěl, aby si myslel. Naštěstí se to povedlo.

Po zápase jsi byl i oceněn titulem Superhero, ke kterému moc gratulujeme, takže z tvého pohledu opět velmi vydařené utkání. Podařilo se Ti také již podruhé rozhodnout Superfinále, uvědomoval sis to?

Děkuji. Myslím, že zápas rozhodl tým a jeho perfektní výkon. Opravdu jsme měli výhodu v tom, jak jsme měli rozložené síly ve všech pětkách a všichni kluci zahráli výborně. To že jsem dal rozhodující gól, mi došlo až když, jsem viděl Martina Košťála. Ten si ze mě utahoval od pátku, že rozhodnu. Já hlavně nechtěl rozhodnout fatálem.

A jaké máš plány do další sezóny? Ať už v hráčské roli nebo roli asistenta trenéra…

To je těžká otázka a určitě ji budu chtít prvně oznámit klubu a klukům v týmu i po domluvě s manželkou a rodinou. Jisté zatím je, že se budu nyní podílet na přípravě týmu do sezóny. V jakém rozsahu a přesnou roli si musíme ještě vyspecifikovat, aby to bylo užitečné pro Tatran a já to byl schopen stíhat. A další jistota je, že pár následujících měsíců musím, zase věnovat svým plotýnkám, abych se v budoucím životě mohl normálně pohybovat a nemusel na operaci. Takže se zase moc těším na Martina Vojtoviče, který se mě nezbaví. Navíc mu chci takto veřejně i poděkovat, neboť má hlavní zásluhu na tom, že jsem mohl tak veleúspěšnou sezónu s týmem prožít.